oficiální web plzeňské hudební skupiny Slyšíme ryby    

HOME
SLOŽENÍ
HISTORIE
DISKOGRAFIE
PISNICKY
KONCERTY
FOTOGALERIE
KNIHA NÁVŠTĚV
PODĚKOVÁNÍ

 

Historie

Byl to onen osudný den, kdy sourozenci Pachnerovi cestovali v trolejbuse číslo 10 ve směru Doubravka - CAN (nebo tak nějak). Cestovali v podvečer a opojeni čistě jasnou oblohou a temným zpěvem motoru trolejbusu naslouchali vnitřním hlasům. A tu zazněl ten průlomový hlas Martina Pachnera: Co takhle zalo?it kapelu?? (Lenka asi v tu chvíli neposlouchala, ale nakonec nad?eně zazívala na souhlas.)
A u? byli dva.

Ji? dlouho se v Pavilonku na Lochotíně (kde se ka?dou něděli konají m?e svaté) linuly přesné čisté libé tóny legendárního baskytaristy Vojtěcha Ka?eho. Martin Pachner tohoto hudebníka znal ji? odmala, a tak se jednoho odvá?ného dne odhodlal k otázce: Co? takhle zalo?it kapelu? Vojta se na souhlas potutelně usmál.
A u? byli tři.

Díky laskavosti salesiánských sester na Skvrňanech mohli tito tři lidé zkou?et na DCM, kde ka?dý večer v neděli obla?ovali srdce v?ech přítomných posluchačů svojí hudbou a hlasitými výkřiky spokojenosti i nespokojenosti.

V?ak něco této hudbě je?tě chybělo... Ano! Byly to bonga a příčná flétna. A tu ve vá?né poradě zveřejnil Vojta Ka?e sourozencům Pachnerovým jména dvou geniálních muzikantů. Byli jimi Pavel Sláma (hrající na bonga) a Terezka Lachmanová (hrající na příčnou flétnu). A věřte nebo ne, pří?tí týden u? jich bylo 5.

Po pěti měsících soustavné dřiny intenzivního usilovného zkou?ení (i 3 hodiny týdně) se schylovalo k prvnímu vystoupení. V?ak v této vypjaté situaci vyvstal a probublal na hladinu jeden problém: Kapela jaksi neměla jméno. A tak jednoho krásného dne v jedné útulné pivnici se celá kapela beze zbytku se?la a nastalo dlouhé a nad míru vá?né rokování. Čím déle v pivnici legendární členové seděli, tím více (a hlavně s vět?í frekvencí) se rodilo nápadů. A tak nakonec kapela své neobyčejné jméno vymyslela. Znělo: SLY?ÍME RYBY NA V?ECHNO A? SE UCHO UTRHNE. Toto jméno se v?ak zdálo příli? dlouhé (co? kapela ten večer nemohla pochopit), ale nakonec přece jen svůj název (po dlouhých diskuzích) zkrátila na pouhé SLY?ÍME RYBY. V tomto názvu má ryba představovat rybu, která je symbolem Křes?anství. Co se v?ak je?tě nepřihodilo! Bylo tomu tak, ?e kapela musela poděkovat a rozloučit se s Terezkou Lachmanovou (z různých ?kolních důvodů). V?ak za krátkou dobu poznali SLY?ÍME RYBY talent Janičky Studené (Cold Jane), která znovu vnesla do SLY?ÍME RYBY táhlý příjemný tón příčné flétny. Huráá! A Slámík, který dříve jen na bongo hrál, má nyní velké celé bicí a sedí za nimi jako král.


Příběh o slavné kapele Sly?íme ryby a panu Sumci

Bylo to tenkrát, kdy? rybám ze v?ech mo?ných řek a rybníků bylo u? velmi divné, ?e nesly?eli dlouho nic o své kapele SLY?ÍME RYBY. Zajímalo je, jestli je tato kapela stále poslouchá (jak tvrdí) a kde je vlastně této kapely konec. I rozhodli se v?echny mo?né odvá?né ryby, ?e se pokusí o této kapele něco zjistit?

Nebylo to zas tak dávno, kdy se pan Sumec procházel nedaleko kouzelného domečku, tam, jak kdysi stávala mateřská ?kolka (nyní v ní jest přebývá řád Franti?kánů). Chodil okolo dobrých 20 minut (poslední dobou se tam procházel ka?dý den, vychutnávající tabák ze své dýmky a tak), dobře to tam znal, a tak mu nemohla uniknout jediná, by? nepatrná změna v okolí. A ta změna se právě stala toho odpoledne. Z kouzelného domečku jakoby se ozýval nějaký kravál, nějaké zvlá?tní hrčení či skučení. Pana Sumce nemohlo nenapadnout, ?e takovéto huhlání či bublání se ozývá z hrdla zpěváka legendární kapely Sly?íme ryby. Pokusil se maličko přiblí?it k onomu domku a věřte či ne, rozhovor, který probíhal mezi členy kapely, zdál se býti sly?en velice zřetelně. Mohlo-li se tomu rozhovor říkat. Kapela toti?, jak se pan Sumec (srdce majíc a? v krku) dozvěděl, dospěla k mrtvému bodu. Abyste věděli, lidičky, co je to mrtvý bod: To kdy? kapela má nacvičený repertoár (třeba i 4,5 písní navíc), a neví, neví, neví, neví, co dělat dál? Proto?e je taky líná, líná, líná, líná cvičit dal?í písně a je?tě k tomu mizí, mizí, mizí elán a v?echno se přehrává, v?ichni v?echno umí, nikdo nic neumí, někdo je otrávený, v?echno je stejný, stejný a kničemujsoucí se zdající. A tak dále. Na?ich 5 hrdinů z této kapely si zkrátka vůbec nevědělo rady, co dál dělat.

Zkrátka bylo nutno, jak bylo i podle rozhovoru znatelné, něco změnit. Představte si, kapela dospěla a? do takové situace, kdy se neustále členové mezi sebou ha?teřili, ani? by se navzájem pořádně poslouchali. K tomu se nyní vyjádří pan Sumec: Pan Sumec: ?Ano, bylo to tak.? Pl?ík soustředěně hovořil o přesnosti předstihující metronomické zařízení (celá kapela se během této předná?ky utvrzovala v tom, ?e by se mohla konečně naučit trochu hrát), Pachy mektal o jakýchsi předehrách (prý dotvářející atmosféru písní), které se vehementně sna?il v?echny naučit a v?em vnutit (Pavel Slámík v?ak během jedné z nich usnul). Lenka, hrající si na klávesy Rachmaninova, ?opéna a jiné skladatele, neustále opakovala, ?e u? musí domů, a kdy? se Cold Jane po 10 minutách optala Slámíka, co si o tom on myslí, nedočkala se odpovědi, proto?e slavný bubeník stále je?tě spal na bongu.

A tak v?ichni, balíce u? nástroje (to u? se Slámík vzbudil), hodiv?í kytary, klávesy, bongo a flétny do obalu; a flintu do ?ita, ubírali se mlčky pomalu ke dveřím.

Pan Sumec byl tak zvědavý, jak celá kapela Sly?íme ryby nakonec dopadne (v?dy? kolik mu to sebralo sil, aby ji vůbec na?el), ?e byl stále přitisknutý uchem na sklo okna a ani si neuvědomoval, ?e členové kapely ji? jsou ve fázi odcházející. Otevřely se tedy náhle dveře a z kouzelné ?kolky vychází bledá Lenka, rozčarovaný Pachy, polospící Slámík, ustaraná Cold Jane a rudý Pl?ík. Tu se pan Sumec tuze polekal a dal se na útěk. Jak ov?em vzal rychle ploutve na ramena, nev?iml si, ?e v cestě stojí sloup. Nenaboural sice, ale leknutím vykřikl (a? se tomu sám podivil). Ten výkřik byl tak hlasitý, ?e jej usly?ela celá kapela a právě teď po dlouhé době opět usly?ela hlas ryby. Byl to hlas ryby, která se zajímala a zajímá o kapelu a které na kapele zále?í. A v této chvíli se právě kapela rozhodla, ?e bude v poslouchání ryb pokračovat a ?e má smysl hrát dál?
A jestli neumřeli, tak hrají dodnes!


Toto je příběh o těch, kteří sly?í ryby, který se stal v Létě Páně 2005.

Jednou v létě se náhle pětice těch, kteří sly?í ryby, ocitla ve svém rodném městě, v Plzni. To byla velká událost, proto?e to se v tomto ročním období stává velmi zřídka. Na?e pětice přemý?lela, jaká neznámá síla je to do Plzně přitáhla. A náhle se Pachy, vůdčí to duch onoho uskupení, uhodil do čela: Soustředění! Jako první pochopil znamení ? kapela má uspořádat soustředění! Ostatní toto znamení nad?eně přijali. Milá společnost zahvízdala na svůj létající koberec a plně ho nalo?ila svými kouzelnými hracími nástroji a dal?ími věcmi. Lenka si vezla mexický klobouk, aby prý nedostala úpal, ColdJane svůj fotografický aparát, Slámík si vzal dvoumetrový tubus s u?ovkou a Pachy plovací kruh. Největ?í rozruch ale vzbudil Pl?íkův náklad. Přinesl toti? zvlá?tní ledničku, která umí zmrazit hudbu. Ostatní na něm vyzvídali, jak se přístroj pou?ívá, ale Pl?ík se tvářil tajemně. I nasedli tedy na svůj koberec a vyrazili nedaleko za Plzeň, do starého domu, který vlastní sourozenci Pachnerovi. Řídila Lenka, nebo? se právě připravovala na řidičské zkou?ky a je?tě si pamatovala v?echna pravidla.

V?ichni u? hořeli nedočkavostí, a? je Pl?ík seznámí se svým vynálezem. V místnosti, kterou rybysly?ící pětka pasovala na svou zku?ebnu, začal Pl?ík rozpřádat roztodivné dráty, které zapojoval do ledničky a do nástrojů. Pak v?ichni bez otálení začali hrát. Ani píseň nedohráli do konce a u? se bě?eli podívat do ledničky. Uvnitř le?el nanukový dort. Proto?e byl pařák, v?ichni se na něj spě?ně vrhli. Jaké ale bylo jejich rozčarování! Dy? je to bez chuti! volal Pachy. A místy je to dokonce hořký! mračila se Lenka. Po chvíli zjistili, ?e kdy? se jim nanukáč rozpou?tí na jazyku, sly?í přesně to, co před chvílí hráli! Poprvé v ?ivotě se sly?eli jako doopravdy. To trochu vyvá?ilo jejich zklamání z chuti nanukáče. Musíte hrát v rytmu, jinak to nebude kýdlu, vysvětloval rozčileně Pl?ík. Zkou?eli to je?tě mockrát a nakonec le?el v ledničce docela obstojně vypadající a chutnající nanukáč. Pak jich nahráli je?tě několik a poté se hlavně pod vedením Pachyho a Pl?íka rozeběhli vyfukovat mýdlové bubliny. Seděli na zápra?í a slastně foukali do svých bublifuků. Kyd? u? tam tak seděli dosti dlouho, zjistili, ?e je ovzdu?í kolem nich úplně zamořeno mýdlovými bublinami! Lenka tedy přiběhla s mouchoplácačkou a začala bubliny plácat. Hrozilo toti?, ?e se spojí do jedné obrovské bubliny a pohltí celý jejich dům. Ostatní se rychle připojili a brzy nebezpečí za?ehnali.

Kdy? tam tak stáli upocení, vykřikla najednou ColdJane: Pl?íku, ta lednička má být otevřená? ? Ty jo, já jsem to nezavřel? vyhrkl Pl? a vrhl se do zku?ebny. Na?těstí se stačil rozmrazit jen jeden nanukáč. Pachy rezolutně trval na tom, ?e ho musí nahrát znova, ale ostatní se vzpouzeli. Z té vřavy se najednou probudil Slámík (nikdo si nev?iml, kdy se mu podařilo usnout) a povídá: Jé pojďte se koupat! Zbylí čtyři uznali, ?e to je dobrá záminka k ukončení hádky, tak vyrazili na cestu k vodě. V koupali?ti byla azurově zbarvená voda a uprostřed zel ostrůvek s palmou ? reklama to na místní květinářství. (Nepokrevně spřízněná část kapely na sebe jen zamrkala, neb věděli své.) Po odlo?ení svr?ků začali se vzájemně do vody házeti. Kdy? odbourali trochu adrenalinu a mohli zas myslet, dostala ColdJane nápad, pro který získala i ostatní: kluci si sedli jeden druhému na ramena, Pachy sedící nahoře se chytl palmy a tím se uskupení těl naklonilo a ColdJane s Lenkou se po nich klouzaly dolů jako na tobogánu. Nakonec se v?ichni zase sesypali do vody a nehorázně blbnuli. Kyd? tu k nim připlavala ryba a po?eptala jim, ?e je zase čas jít hrát. Proto?e ryby mají u na?í pětice velkou autoritu, v?ichni poslechli a bě?eli zpátky. (Abyste rozuměli, obědvat na?i hrdinové vůbec nemuseli, proto?e byli celí přejedení z toho ochutnávání nanuků.)

A tak tam hráli a hráli a jestli jim sousedi neustřihli elektriku, tak tam hrají dodnes.


Jak se dostat do Hificlubu (čti Hifáče)

Hifi klub, jak zde ji? bylo zmíněno, se nalézá na náměstí Republiky, co? je samotné centrum města. Během roku se na tomto prostranství s bohatou historií sahající do konce třináctého století uskutečňuje velké mno?ství kulturních (v létě zde bývá například hlavní scéna festivalu Na ulici, před Vánoci mů?eme nakupovat na tradičních trzích, na jaře se pobavíme pověstnými ,,stra?idly\\\") a politických (probíhají zde vět?inou nejdůle?itěj?í projevy předvolební kampaně těch nejbohat?ích politických stran a manifestace těch nejradikálněj?ích hnutí) akcí. Av?ak jeho hlavní dominantou je bezesporu katedrála sv. Bartoloměje s více ne? sto metrů vysokou vě?í, viditelnou ze v?ech k ní směřovaných historických meziměstských příjezdových cest. Jak ji? to u kostelů bývá, oltář je situován pro světelný efekt ranních bohoslu?eb k východu. Náměstí je obdelníkové a stranám tohoto obdelníku tvořeného ve ve třech vrstvách domy, chodníky a ulicemi odpovídají s nimi rovnobě?né, nikloliv v?ak délkovému poměru odpovídající zdi katedrály. Z toho lze vyvodit, ?e jednotlivé strany náměstí odpovídají poměrně přesně ka?dá z nich jedné světové straně. Dal?ím významným fenoménem plzeňské historie je podzemí. Jedná se o rozsáhlý komplex sklepů, které byly v průběhu dějin propojeny a posléze opět odděleny.Mnohé z těchto sklepů, od okolních oddělených často jen zamří?ovanými chodbami, se staly pro své příjemné klima útoči?těm mnohých drobných ?ivnostníků pro ně? na povrchu nezbylo místo. To je i případ pana Hifi, který se rozhodl někdy mezi 5. a 7. únorem roku 1807 zde zalo?it hospodu, která si během posledních dvou století získala nevídanou oblibu. Stalo se tak poblí? ústí ulice Dřevěná, vedoucí od dnes ji? zbořených městských hradeb. Ulice Dřevěná je rovnobě?ná s ulicí Pra?ská, její? název sám vypovídá odkud nebo kam v historii vedla. (Dnes mů?eme s přihlédnutím na její jednosměrnost pro prostředky MHD a zákaz vjezdu pro motorová vozidla s výjimkou zásobování říci jen odkud a to pouze bez vlastního dopravního prostředku ). Z vý?e uvedeného lze ji? identifikovat světovou stranu, tedy i stranu náměstí, na které se hifi klub nalézá. Pro přiblí?ení se v?ak cítím být je?tě povinován ji na této staně přesněji: Jak ji? bylo řečeno nalézá se Hifi klub poblí? ústí ulice Dřevěné (tou se na náměstí dostaneme autem), av?ak ne směrem k ulici Pra?ská, ale přibli?ně dvacet metrů směrem opačným. Pokud v?ak přijedeme na náměstí autem ulicí Dřevěnou, tedy od Prahy (z východu), narazíme na komplikaci: v?echny čtyři ulice po obvodu náměstí jsou jednosměrné, na?těstí alespoň v?echny stejně - při pohledu z vě?e (zmíněné dominanty) je to proti směru hodinových ručiček, av?ak pozor: z podzemí, jeho? je Hifi klub důkazem je tomu naopak. Z toho vyvodíme, ?e pokud by jsme přijeli na náměstí touto ulicí, museli by jsme objet celé náměstí, tím bychom spotřebovali desítky mililitrů benzinů navíc, které by se změnily v jedovatý výfukový plyn a tím by jsme znečistili ovzdu?í a zkrátili tak ?ivot na na?í planetě Zemi o dal?í sekundu. Proto tázajícímu navrhuji, aby rad?i zvolil příjezd ulicí Dominikánskou, která na náměstí ústí od severu, tedy ze čtvrtí jakými jsou Vinice a zejména od významných obcí ze směru od Karlových varů. Zde bych svůj stručný popis zakončil. Pokud se mi stalo, ?e jsem opomenul některá důle?itá fakta nebo uváděl některé chybné nebo nepřesné údaje, nebudu se bránit kritice. A česky se snad taky jednou naučim.

Báseň o velkém třesku na hudební scéně

Byla jednou jedna manta
a ta měla amanta.
Ten amant byl chobotnice,
co se schoval do trubice.

Tak manta do ní foukala
a? ho z ní ven dostala.
Foukala pak ale dál
a on jí k tomu rytmus hrál.

Kdy? velryba to sly?ela,
tak se k rytmu přidala.
- Pak přidaly se dal?í
a tak tu máme hudbu na?í.



Hraní v osudném klubu:
- 12 dní, 6 hodin před tragédií: Ne??astného dne volá Martinovi kamarád ze skupiny Oráč, tá?e se, zda kapela SLY?ÍME RYBY nebude hrát v Divadlu Pod Lampou (osudném klubu).
- 12 dní 5,45 hod před t.: Martin rozesílá SMS-ky členům kapely a po třech hodinách 18 minutách dává vědět kamarádovi ze skupiny Oráč, ?e kapela SLY?ÍME RYBY je schopna v osudném klubu vysoupit.
- 12 dní 1,49 hod p.t.: Martinovi přichází SMS s instrukcemi.
- Osudný den: 19.00 Martin Pachner přichází do Divadla Pod Lampou, kde je zatím sám. Dozvídá se, ?e kapela SLY?ÍME RYBY začíná své vystoupení ve 20.00 hodin, co? nikdo nepředpokládal.
- 19.17 ? Martin Pachner rozlo?il kytaru na pódium a profesionálními na pódiu se sna?í přesvědčit vedení D.P.L., ?e má situaci zcela pod kontrolou. Nenápadně se při tom začíná shánět po členech kapely.
- 19.48 ? Martin Pachner se začíná naléhavě shánět po členech kapely. Vedení osudného klubu přestává věřit, ?e Martin Pachner má situaci plně pod kontrolou
- 19.50 ? Martin Pachner svými profesionálními pohyby na pódiu sna?í se přesvědčit vedení osudného klubu, ?e má situaci pod kontrolou ČÁSTEČNĚ
- 19.51 ? zcela nepochopitelně projevují se známky nedůvěry ze strany vedení D.P.L. ke skupině SLY?ÍME RYBY
- 19.56 ? Přijí?dí Pavel Sláma a Jana Studená
- 20.03 ? Pavel Sláma, Jana Studená a Martin Pachner začínají spě?ně přiná?et bicí soupravu do koncertního sálu.
- 20.17 ? Bicí souprava je připravena, přesto se zdá, ?e vedení osudného klubu je stále rozladěněj?í.
- 20.19 ? K uklidnění situace přichází Lenka Pachnerová s klávesami přes rameno a úsměvem na rtech.
- 20.23 ? Přítomní členové kapely si kupují pivo nebo jiné nápoje
- 20.25 ? Z autobusového nádra?í volá Vojta Ka?e, ?e je ji? na cestě. Rozhoduje se, zda se na místo koncertu dostane vyu?itím svého rychlého běhu, nebo zda vyu?ije auto, jeho? majitelem pro tento večer je Pavel Sláma.
- 20.29 ? Rozladěnost vedení D.P.L. roste exponenciálně
- 20.30 ? Pavel Sláma vyjí?dí pro Vojtu Ka?eho autem, zatímco Martin Pachner dosti neúspě?ně obhajuje kapelu SLY?ÍME RYBY u vedení osudného klubu.
- 20.38 ? zlomový bod: Přichází první 2 fanou?ci SLY?ÍME RYBY
- 20.43 ? Přijí?dí Pavel Sláma s Vojtou Ka?em
- 20.47 ? POZOR: kapela SLY?ÍME RYBY začíná ZVUČIT
- 20.49 ? přichází třetí fanou?ek kapely SLY?ÍME RYBY
- 20.54 ? Kapela začíná svůj koncert v osudném klubu za tance mohutného davu lidí (za mohutného tance člověka).
- Průběh koncertu ? kapela SLY?ÍME RYBY vybírá nejdojemněj?í písně, aby umírnila rozčarování vedení osudného klubu.
- 21.48 ? (Tato informace není příli? potvrzena na rozdíl od ostatních) Řediteli osudného klubu změklo srdce.
- 21.56 ? kapela končí svůj koncert
- 23.23 ? vedení osudného klubu velice taktně naznačuje, ?e zde byly i lep?í koncerty.
- 23.30 ? kapela se spravedlivě diví na baru osudného klubu do pozdních hodin.

září 2020
Po Út St ČT So Ne
10 11 12 13 
14 15 16 17 18 19 20 
21 22 23 24 25 26 27 
28 29 30 

    © Slyšíme ryby 2006  |  12991  |  webmaster